Od středověku až po současnost

Evropská heraldika vznikala v letech 1095, 1135–1155/1270 v době křížových výprav. Křižáci se vydávali osvobodit Boží hrob a místa spojená se životem Ježíše Krista ve Svaté zemi. Vzhledem k tomu, že vojáci neznali písmo, začali v křížových výpravách používat obrazové symboly. Prvním a hlavním symbolem se stal kříž, znak křesťanů.

Od 13. století byla k erbu na štítu přidávána helma a klenot s dalšími symboly, které s ním vytvořily znak. První země, kde začaly vznikat heraldické erby byla Francie, Anglie, Itálie, Španělsko, Německo, Polsko a České království.

Používání znaků se postupně přeneslo od rytířů a panovníků do církevní oblasti. Své znaky dostala i nově zakládaná města, a nakonec byly znaky udělovány cechům.

Na rozdíl od měst, která měla možnost získat svůj erb již ve středověku, obce tuto možnost mají až v posledních 30 letech. Umožnil to až zákon České národní rady ze 4. září 1990. Novodobý obecní znak je jedinečným prostředkem prezentace i reprezentace obce. Přispívá k posílení lokální identity i k budování image místa, měl by zachycovat nejsilnější symboly místa a zdůrazňuje jeho specifické rysy. Navrhování znaku a vlajky předchází historický výzkum a archivní bádání, jejichž cílem je nalézt, co bylo v minulosti pro danou obec typické nebo dokonce zcela výjimečné.

Platný zákon

Podle § 5 zákona 367/1990 ČNR, o obcích, a stejně tak i podle § 5 nového zákona 128/2000 mohou obce disponovat vlastními obecními symboly, to znamená znakem a praporem. Pokud obec nemá historický, řádně udělený znak či prapor, má právo požádat Parlament ČR, resp. jím zřízený odborný heraldický podvýbor, o jejich udělení.

Při vytváření nových obecních symbolů je přitom nutno dbát především pevně stanovených zásad heraldické a vexilologické disciplíny a respektovat nutnost těsného významového vztahu znaku a praporu k obci, jíž má reprezentovat. Proto jsme navázali spolupráci s heraldikem PhDr. Zdeňkem Kubíkem a na základě všech historických podkladů, které jsme dokázali najít, jsme začali tvořit návrhy znaku obce, které heraldik usměrňoval dle definovaných pravidel.

V současné době platí poměrně přísná omezení pro vytváření nových obecních symbolů. U nově udělovaných znaků obcí se nepřipouští vedlejší součásti znaků, jakou jsou štítonoši, koruny a pod. Oficiálně schválený poslaneckou sněmovnou tak bude pouze znak.

Historické podklady

V našem případě se při návrhu obecního znaku vychází zejména z historických pramenů:

Již roku 1336 se objevila první místopisná zmínka o Lhotě. Osada se původně jmenovala Bavorova Lhota podle vladyky Viléma Bavora ze Strakonic, který tuto osadu založil. Když později lhůtu splatnosti daní prodloužil, osada dostala název Dlouhá Lhota. Roku 1493 je osada i s panstvím prodána Oldřichu Bechyňovi z Lažan staropanskému rodu Bechyně z Lažan, kteří se původně psali ze Seidlitz a byli usedlí ve Slezsku. Znak jejich byl tři kapři červení ve stříbrném poli. Praotec rodu tohoto byl Jindřich Lefl z Lažan (ze Seidlitz). Byl roku 1403 komorníkem krále Václava IV., u něhož ve velké milosti byl a proto se stal hejtmanem knížete Vratislavského. Od syna jeho Jana řečeného Bechyňka (zemřel před rokem 1467), pocházejí dvě větve založené jeho syny. První.větev Bernartická od Burjana a druhá větev Pičínská od Oldřicha, který koupil Pičín od Petra Kořenského z Terešova. Z četných synů Oldřicha byl Mikuláš pánem na Dlouhé Lhotě ( roku 1515), Pravnuk Mikuláše, Mikuláš starší (zemřel roku 1646), prodal pak roku 1630 Dlouhou Lhotu Juditě Bechyňové, manželce Jiříka, který byl s Mikulášem příbuzný. Po smrti Judity Bechyňové z Lažan roku 1656 zdědily Dlouhou Lhotu její dcery: Anýžka, Magdalena–Markéta a Eva-Kateřina a ty ji ještě téhož roku prodali Salomoně Veronice z Račína, která stala se manželkou jejich bratra Kašpara Maxmiliána, který byl v letech 1668-1671 místosudím a místokomorníkem v království Českém. Skrze jeho manželku přišlo u této větve jméno Humprecht v oblibu. Syn jejich Jan vstoupil do řádu Fhestinův – Kajetánů roku 1670. Tento Kašpar Maxmilián z Bechyně byl snad posledním pánem z rodu tohoto na Dlouhé Lhotě, alespoň se zdá tomu poukazovati nápis jeho poslední na náhrobním kamenu jímž přikryta jest hrobka v lodi chrámové.

Předkládáme Vám návrh znaku, ke kterému ve spolupráci došli. Níže následuje odborný popis znaku, co jednotlivé symboly znamenají a z jakých důvodů jsou použity. Následně na zasedání obecního zastupitelstva bychom chtěli znak schválit a předložit návrh znaku podvýboru poslanecké sněmovny a požádat o jeho oficiální udělení obci.

PhDr. Zdeněk Kubík - heraldik

Ke znaku Dlouhá Lhota

Ikonografický význam navrženého obecního znaku je následující:

Heroldská figura vlnitého břevna (tj. vodorovného vlnitého pruhu) v patě štítu jednoznačně symbolizuje Lhotecký potok s několika rybníky v katastru. I proto jsou hlavními tinkturami (dvou polí) štítu obecního znaku a tohoto vlnitého břevna modrá a stříbrná (tj. bílá), jakožto symbolické barvy víry, čistoty, vody i dobrého povětří.

Obecná figura zlaté věže s červenou střechou symbolicky odkazuje na zdejší zámek a někdejší středověkou tvrz mocného zakladatelského rodu Bavorů ze Strakonic. Dlouhá Lhota se proto dříve jmenovala Bavorova Lhota a právě tuto skutečnost připomíná střela z jejich rodového erbu ve věži, jako další obecná figura znaku.

Obecné figury tří červených kaprů ve druhém poli štítu byly převzaty z erbu dosud žijícího rodu Bechyňů z Lažan, bývalé významné vrchnosti zdejšího panství. Základní (oficiální) tvar heraldického štítu obecního znaku odpovídá podobě malého státního znaku České republiky. Pro slavnostní (interní) účely je ale možné štít vkládat do zlaté (tj. žluté) dekorativní kartuše (tj. historizujícího ozdobně tvarovaného rámu).

Blason (čili odborný heraldický slovní popis, podle kterého je každý zkušený heraldik schopný znak správně nakreslit, aniž by nutně musel vidět prvotní předlohu) proto může znít takto:

V modro-stříbrně polceném štítě nad vlnitým břevnem opačných tinktur vpravo zlatá věž s červenou sedlovou střechou, ve věži vztyčená červená střela s modrým hrotem a stříbrným opeřením, vlevo tři červení kapři nad sebou.

Na jednobarevném razítku obce se pak logicky využívá jen obrysových kontur štítu a figur znaku (podobně, jako je tomu na úředním razítku s malým státním znakem).

Proč mají Bavorové ve svém erbu mocnou střelu? Pověst praví toto:

Když zakladatel strakonického hradu odjel jako jiní významní rytíři na křížovou výpravu do Svaté země, prošel nejen útrapami daleké cesty, ale také vřavou bitev.

Největší dobrodružství však na něj čekalo v poušti. Při jednom válečném přesunu zabloudil ve větrné bouři. Sužovala jej žízeň, již i kůň pod ním padl a kolem stále jen písek. Rytíř Bavor se už loučil se svým životem, když tu uslyšel jakoby jemné cinkání zvonků. Z posledních sil napjal svůj luk a vystřelil tím směrem.

Střela se zabořila u nohou místního pasáka, který tudy hnal své ovce. Ten se vydal směrem výstřelu a rytíře zachránil. Když se o tom dozvěděl český král, daroval Bavorovi erb se znamením střely.

Zdroj: Strakonický deník

Pověst o třech kaprech:

Italské tažení krále Vladislava I. v letech 1161-62 je spojeno s několika pověstmi o činech chrabrých českých bojovníků, kteří si zde vysloužili svůj šlechtický erb. Podle jedné z nich Milánští na ústupu strhli všechny mosty přes širokou řeku Addu a Češi nevěděli, jak by se v pořádku i se svými koňmi dostali na druhý břeh.

Už se zdálo, že tažení předčasně skončí, ale dva odvážní mladíci z českého vojska vyjeli hledat brod. Nakonec se oba rychle pustili do divokých vln, které s nimi zmítali, až se chvíli zdálo, že jistojistě utonou. Leč štěstí jim přálo, najednou jejich koně pod kopyty ucítili pevnou zem a brzy na to oba úspěšně vyjeli na protilehlý břeh.

Odtud pak zavolali na ostatní ze svého tábora, a hned se celé české vojsko pustilo do vody, v místech, kam jim Odolen ukazoval. Král Vladislav I, pak oba mladíky pasoval na rytíře, bohatě je obdaroval, a udělil jim za jejich činy erby.

Odolen měl právo nosit na stříbrném poli klikatý modrý pruh, značící řeku, který pak používali jejich potomci. Bernart dostal erb se zlatým kaprem, upomínající na to, že si ve vodě řeky Addy počínal jako kapr. Tento znak pak měli Hodějovští z Hodějova na památku statečného činu svého předka.

Jiná pověst praví, že české vojsko převedli přes řeku 3 bratři, kteří pak za odměnu pak dostali erb, se třemi kapry. Tento znak pak po nich zdědili Bechyňové z Lažan a Žejdlicové ze Šenfeldu.

Bechynové mívali kapra červené, Žejdlicové zase zlaté. 

Zdroj: Kniha Rožmberkové - první po králi.

Obecně k tvorbě znaků

Při tvorbě návrhu komunálních symbolů (znaku a vlajky) vycházím především z hlavních historických (patrimoniálních a toponomastických) i geografických (hydrologických) reálií, památek a zajímavostí (včetně konkrétního přání i výběru) obce.

Úvodem jen upozorňuji a vysvětluji, že dle heraldických pravidel se v každém znaku používají i popisují kovy (zlato a stříbro, zobrazované v praxi žlutě a bíle) a barvy (červená, modrá, zelená, černá), výjimečně (odůvodněně) i tzv. přirozená barva (např. hnědá u kmene stromu, nebo srsti některých zvířat atd.). Přičemž platí poměrně striktní podmínka o (kontrastním a střídavém) kladení „kovu na barvu“ nebo „barvy na kov“ (čili kovových figur v barevných polích a naopak).

Heraldické figury dělíme na tzv. heroldské (tj. geometrické, pole štítu členící) a obecné (tj. všeobecně známé), vždy ale náležitě (pouze dvourozměrně) stylizované. Stranově (vpravo, vlevo) se znak odborně blasonuje (tj. terminologicky přesně slovně popisuje) jen z pohledu štítonoše (jeho pravé ruky), nikoliv pozorovatele štítu, proto (zdánlivě) obráceně, samozřejmě pokud není osově souměrný (stejný). Kresba znaku i vlajky se může v průběhu času (desetiletí i staletí) měnit a mírně autorsky odlišovat (nejde o logotyp či chráněný průmyslový vzor a značku), ale právě popisem v dekretu předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky závazně definovaná podstata zůstává (všechny uvedené tinktury a figury v dané kompozici štítu znaku a listu vlajky či praporu) a musí být takto přesně a důsledně vždy (nyní i v budoucnu) dodržena.